Václav Havel se nechal inspirovat hrou Johna Gaye a v roce 1972 napsal hru o čtrnácti obrazech. … Že by na tom pravda, lež, láska a nenávist byly stejně v osmnáctém století jako dnes?

Havlova ŽEBRÁCKÁ OPERA je skvělou lekcí o moci slova – jak jej používat nejen ke komunikaci, ale především k manipulaci. Pokud máte pocit, že se vám občas v některých situacích nedostává slov, ze širokého sortimentu frází si zaručeně vyberete tu, ve které je Vám nejlépe...

Souboj dvou největších zločineckých organizací londýnského podsvětí: první vede William Peachum, jinak spořádaný otec rodiny v županu, druhou proslulý děvkař s šarmem kapitán Macheath. Šance na přežití je jediná – nemilosrdně zničit konkurenci; využít k tomu jakýchkoli prostředků: od nezávazného lhaní, přes spolupráci s policií až po nastrčení vlastní dcery do postele konkurenta. A tak se v kuchyních a zaplivaných putykách rodí metody moderní politiky. A pravda už dávno není tak jasná, jak bývalo zvykem – je prostě taková, jaká je právě zapotřebí.

Inteligentní komedie o tom, že ne vždy zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. Každý prostě dělá jen to co ostatní: sleduje své cíle a kryje si záda – šéf zločinecké organizace, prostitutka i šéf (londýnské) policie … A kdo ne, bude oběšen. Nikdo není tím, kým se na první pohled zdá. A jediné pravidlo, které platí je, že žádná pravidla neplatí. A ten, kdo ví víc, bere vše.

Pravda je prostě taková, jaká je právě zapotřebí, hlavně že si ji dobře zdůvodníme. A čím lépe figury hovoří, tím horší činy tím kryjí. A vše je vlastně zábavné do okamžiku, než dojde řada na vás.

Nejlepší zpráva je falešná. Největší láska je děvka. Nejpoctivější člověk bude popraven. Svět se zkrátka změnil a dějiny nelze zastavit. Moderní společnost je neúprosná – sex, lži a prachy.

Žebrácká opera vám dokáže, že novodobá politika se pravděpodobně zrodila v osmnáctém století v jedné londýnské kuchyni. Zkrátka umět krást v drobném a podnikat ve velkém je obrovský rozdíl. A kdo to nechápe, nechápe nic.