Hra Svatá Jana z pera jednoho z největších dramatiků dvacátého století G. B. Shawa je především brilantně napsanou tragikomedií plnou nejrůznějších paradoxů. S neobyčejnou rafinovaností přivádí na jeviště vše, co činí divadlo divácky působivým a lákavým. Představuje Svatou Janu a její příběh ve zcela jiném světle, než jak to učinila různá romantizující a sentimentální díla, včetně několika známých filmů: přivádí na jeviště svatou Janu nejen jako živoucí symbol, ale také jako osobu z masa a krve, která je ve všem podstatném úplně jiná než ostatní „běžní“ lidé, ale paradoxně je právě proto ze všech lidí nejlidštější. Janin příběh se v Shawově podání odlišuje od jiných zpracování i svým závěrem – nekončí totiž Janinou smrtí na hranici. Velký dramatik a ironik Shaw si totiž mimořádně rafinovaným a zábavným způsobem pohrává s představou, co by se stalo, kdyby se Jana prohlášená za svatou ještě jednou setkala s těmi, kteří jsou vinni její smrtí …