V Janáčkově operní tvorbě se až na výjimky střídají se zvláštní pravidelností díla odlehčená, takřka revuální s díly syrově dramatickými a tragickými. Káťa Kabanová, komponovaná podle dramatu A. N. Ostrovského Bouře a uvedená poprvé v Brně roku 1921, patří k oné druhé skupině. Tematickým zaměřením souvisí velice těsně s Její pastorkyňou: citová svoboda a nekonformnost lidského jednání je dušena vnějším řádem, který chrání pouze toho, kdo jej bezezbytku respektuje. Na rozdíl od Jenůfy je však Káťa vystavena především ničivému souboji mezi touhou a ohledy rozumu uvnitř jí samotné. Je tak patrně největší a nejobsažnější janáčkovskou ženskou dramatickou postavou. Káťa Kabanová je v Národním divadle nově uváděna po osmnácti letech a režie inscenace se ujal světoznámý mág jeviště s nezaměnitelným divadelním rukopisem, americký režisér Robert Wilson, který zde již v roce 2002 nastudoval Janáčkovu operu Osud. Janáčkova strhující hudba zní v Národním divadle poprvé v interpretaci nového šéfdirigenta Tomáše Netopila. Účinkuje orchestr a sbor Národního divadla.